Příbram opět rozhýbaná, zadýchaná a nově i s muchomůrkami
text Vítězslav Stránský
Kluci pořádají festivaly, takže mají vypinkané detaily typu: brožury pro diváky, fandítka, merch a snad desítky dalších drobností, bez kterých to uspořádáš, ale nemáš to prostě tak hezký. Tři měsíce ladili stavbu skoků a teď věší na stromy stará kola přestříkaná do svítivých barev. Místní fanynka psytrance scény má nachystané obří muchomůrky do lesní pasáže. Prý se budou zdobit i ulice. Zmohl jsem se jenom na celkem neslyšné aha a bez většího odporu nafasoval zhruba 58 bannerů.
Střih. Sobota. Race day. Od rána se začíná riders parkoviště hezky pěkně plnit. Registrace probíhá sametově, od 11:45 v plánu trénink. Ten se odpaluje s ještě akceptovatelným zpožděním po Benďákově riders meetingu. Trať je nachystaná, tak pojďme na to.
Start stejně jako loni nad nádvořím u kláštera Svatá hora. Po posíláku do svahu roztočíš nohy hned ze samotného úvodu, následuje zatáčka a gap do schodů, kde odstředivá síla působí a dopad vidíš fakt na poslední chvíli. Následuje dlažba a levotočivá, brzdíš na ostrou pravou do prudký lesní pasáže. Tady si kluci vyhráli, postavili nový odpal do transferu, vyladili klopenky a trať opět navedli na drop o jehož délce se vedly debaty dlouho před závodem a vedou se dodnes. Co bylo jasný všem, doletět to chceš a musíš. Následoval výjezd z lesa přeskokem přes chodník, namotáno pár zatáček na louce, dva odpaly na placku, ze kterýho ještě teď bolej HT stylařům kotníky a ratatata už to valíš ulicemi.
Druhá polovina trati zaznamenala největší změnu, zkrátila se nudná pasáž kolem Waldorfské školy a napřímilo se to dolekop.com. Několik zavřených zatáček kolem barelů, s odměnou v podobě „přesvalníku“, následuje palba na Václavské náměstí, kde je nachystaná místní lahůdka, step up na obří kontejner a drop ven. Tady je to o vyslání prvního pokusu v akurátní rychlosti. Viděl jsem tady ale i pár veselých momentů. Pár lidí se nahoru dostalo jen tak tak, a na drop dolů už to rychlostně prostě nevyšlo, takže brzdy, podáš dolů kolo a s hanbou nenápadně seslaníš. Když jel vláček a někdo byl krátkej, opakovalo se to u několika borců řetězovitě, a to vám pak byla ale taškařice.
Hop dolů a už tě čekala další chlouba, wallride jak býk z výflusem do podloubí. Tady si to chtěl projet co nejrychleji, protože pokud si ztratil speed, ztratil si kromě dechu i odhodlání, o sebevědomí nemluvě. Tuto pasáž popisovat do detailu raději nebudu. Stále nám chodí zprávy od přítelkyň jezdců na sjezdových speciálech. Jejich bohatýři se budí již dvě noci křikem a přerývaným pláčem. Nedají se utišit, funguje prý pouze věta: „koupím Ti endurko lásko, s teleskopem, fakt slibuju, už spinkej, to bude zase dobrý“. Dejme tomu ale, že si měl zimní přípravu a dostal ses na náměstí. Tady už jen číhal poslední „přesvalník“, přes který já se teda už jen převalil. Cíl. Fontána. Sedíš, tepovka v červeným. Laktátobraní.
První kvalifikační jízda ukázala, kdo dneska bude pomýšlet na příčky nejvyšší. Loni vyhrál Kuba Říha a tenhle sympaťák hned zkraje dokazoval, že to s obhajobou titulu myslí sakra vážně. Sekundovali mu s odstupem pár vteřin Frky a Petr Leták, pak už o další tři vteřiny Martin Mitvalský a teprve poté nám začal narůstat gap v desetinách.
Druhou jízdu někteří ze špičky z taktických důvodů vynechali, někteří pojali exhibičně a někteří jako třeba já do ní dali vše, aby se zkusili dostat do TOP 40. I když jsem se zlepšil o tři vteřiny, nakonec to o další více než dvě nevyšlo. Po zhruba hodině, kdy jsem se probral z klinické smrti, umístění v první polovině startovního pole vnímám radostně.
Čas na finále zkrátila biketrial show v podání Tomáše Žoržo Eibla, dav se srotil a ve vzduchu byla cítit předzvěst čehosi grandiózního. To, co se dělo vzápětí byla totiž ukrutnost sama. Hot seat byl fakt horký. Když to Pája Techlovský na singlespeedu poslal za 2:08, začala se formovat první pětka. Nepopulární bramboru bral loňský vítěz celé Tour Martin Mitvalský, pro třetí místo dolétl enduro specific Petr Leták, stříbro bral Michal Prokop, který čas stlačil na 2:02. Na trati byl ale ještě jeden Kuba Kubikula. Pan Říha a jeho čas 2:00 způsobil monstrózní zakřivení časoprostoru a hurónský aplaus stovek diváků. Pak už jen vyhlášení, whip contest, tombola s hlavní cenou v podobě XC kola z Hervisu a odchod na afterparty.
Suma sumárum. Přípravy závodu a propagace naprosto super, až na pár drobností organizace zvládnutá. Diváci měli více než odpovídajíci zázemí, informace o veškerém dění až po nafasované ráfky. Odměnili se elektrizující atmosféru, která je pro jezdce návyková, a proto jich kouzlo downtownů přivádí na startovky stále více.
Na hluboké zamyšlení je určitě změna ve spodní části tratě. Nabízí se místo wallridu napřímit to ulicí na hlavní náměstí dolů. Každopádně za tenhle počin velkej respekt a big up. Celá parta táhne za jeden provaz a nadšení pro tuhle věc z nich přímo sálá. Už teď se těšíme, co vymyslí a kam se tenhle závod posune napřesrok.
Teď si dáme 7 týdnů přestávku, abychom se sešli 21.července na desátém ročníku Downtownu Rakovník. Historicky první MČR v downtownu se bude konat právě tam a Čerw si zaslouží za tu desetiletku každoročních příprav opět minimálně 100 riderů na startovce. Nemáš licenci? Letos neřeš. Na Českém svazu cyklistiky jsme dostali výjimku a na prvním ročníku jí nepotřebuješ. Kategorie budou, dresy mistrů ČR taky. Užívejte léto a vidíme se na Rakovnickém cyklování.
O druhou zastávku Czech Downtown Series se o uplynulém víkendu postarala Příbram. Pod názvem Svatohorský downtown si tenhle závod řekl hlasitě o pozornost už loni. Kam posunuli úroveň závodu letos? Čti a dozvíš se vše a třeba ještě něco navíc.
Na místo přijíždím už v pátek odpoledne. Centrem produkčních příprav je Cowárna. Místo, kde se rodí pěkná řádka sportovních a kulturních akcí v Příbrami a okolí. Na startovce číhá přes 130 jezdců, takže Tě ani nepřekvapí, že hned trojice žen se věnuje střižbě startovních čísel. Právě se potvrzuje informace, že přijede i Míša Prokop. To nám to ale fešně začíná, jen co je pravda.
Na místo přijíždím už v pátek odpoledne. Centrem produkčních příprav je Cowárna. Místo, kde se rodí pěkná řádka sportovních a kulturních akcí v Příbrami a okolí. Na startovce číhá přes 130 jezdců, takže Tě ani nepřekvapí, že hned trojice žen se věnuje střižbě startovních čísel. Právě se potvrzuje informace, že přijede i Míša Prokop. To nám to ale fešně začíná, jen co je pravda.
Kluci pořádají festivaly, takže mají vypinkané detaily typu: brožury pro diváky, fandítka, merch a snad desítky dalších drobností, bez kterých to uspořádáš, ale nemáš to prostě tak hezký. Tři měsíce ladili stavbu skoků a teď věší na stromy stará kola přestříkaná do svítivých barev. Místní fanynka psytrance scény má nachystané obří muchomůrky do lesní pasáže. Prý se budou zdobit i ulice. Zmohl jsem se jenom na celkem neslyšné aha a bez většího odporu nafasoval zhruba 58 bannerů.
Střih. Sobota. Race day. Od rána se začíná riders parkoviště hezky pěkně plnit. Registrace probíhá sametově, od 11:45 v plánu trénink. Ten se odpaluje s ještě akceptovatelným zpožděním po Benďákově riders meetingu. Trať je nachystaná, tak pojďme na to.
Start stejně jako loni nad nádvořím u kláštera Svatá hora. Po posíláku do svahu roztočíš nohy hned ze samotného úvodu, následuje zatáčka a gap do schodů, kde odstředivá síla působí a dopad vidíš fakt na poslední chvíli. Následuje dlažba a levotočivá, brzdíš na ostrou pravou do prudký lesní pasáže. Tady si kluci vyhráli, postavili nový odpal do transferu, vyladili klopenky a trať opět navedli na drop o jehož délce se vedly debaty dlouho před závodem a vedou se dodnes. Co bylo jasný všem, doletět to chceš a musíš. Následoval výjezd z lesa přeskokem přes chodník, namotáno pár zatáček na louce, dva odpaly na placku, ze kterýho ještě teď bolej HT stylařům kotníky a ratatata už to valíš ulicemi.
Druhá polovina trati zaznamenala největší změnu, zkrátila se nudná pasáž kolem Waldorfské školy a napřímilo se to dolekop.com. Několik zavřených zatáček kolem barelů, s odměnou v podobě „přesvalníku“, následuje palba na Václavské náměstí, kde je nachystaná místní lahůdka, step up na obří kontejner a drop ven. Tady je to o vyslání prvního pokusu v akurátní rychlosti. Viděl jsem tady ale i pár veselých momentů. Pár lidí se nahoru dostalo jen tak tak, a na drop dolů už to rychlostně prostě nevyšlo, takže brzdy, podáš dolů kolo a s hanbou nenápadně seslaníš. Když jel vláček a někdo byl krátkej, opakovalo se to u několika borců řetězovitě, a to vám pak byla ale taškařice.
Hop dolů a už tě čekala další chlouba, wallride jak býk z výflusem do podloubí. Tady si to chtěl projet co nejrychleji, protože pokud si ztratil speed, ztratil si kromě dechu i odhodlání, o sebevědomí nemluvě. Tuto pasáž popisovat do detailu raději nebudu. Stále nám chodí zprávy od přítelkyň jezdců na sjezdových speciálech. Jejich bohatýři se budí již dvě noci křikem a přerývaným pláčem. Nedají se utišit, funguje prý pouze věta: „koupím Ti endurko lásko, s teleskopem, fakt slibuju, už spinkej, to bude zase dobrý“. Dejme tomu ale, že si měl zimní přípravu a dostal ses na náměstí. Tady už jen číhal poslední „přesvalník“, přes který já se teda už jen převalil. Cíl. Fontána. Sedíš, tepovka v červeným. Laktátobraní.
První kvalifikační jízda ukázala, kdo dneska bude pomýšlet na příčky nejvyšší. Loni vyhrál Kuba Říha a tenhle sympaťák hned zkraje dokazoval, že to s obhajobou titulu myslí sakra vážně. Sekundovali mu s odstupem pár vteřin Frky a Petr Leták, pak už o další tři vteřiny Martin Mitvalský a teprve poté nám začal narůstat gap v desetinách.
Druhou jízdu někteří ze špičky z taktických důvodů vynechali, někteří pojali exhibičně a někteří jako třeba já do ní dali vše, aby se zkusili dostat do TOP 40. I když jsem se zlepšil o tři vteřiny, nakonec to o další více než dvě nevyšlo. Po zhruba hodině, kdy jsem se probral z klinické smrti, umístění v první polovině startovního pole vnímám radostně.
Čas na finále zkrátila biketrial show v podání Tomáše Žoržo Eibla, dav se srotil a ve vzduchu byla cítit předzvěst čehosi grandiózního. To, co se dělo vzápětí byla totiž ukrutnost sama. Hot seat byl fakt horký. Když to Pája Techlovský na singlespeedu poslal za 2:08, začala se formovat první pětka. Nepopulární bramboru bral loňský vítěz celé Tour Martin Mitvalský, pro třetí místo dolétl enduro specific Petr Leták, stříbro bral Michal Prokop, který čas stlačil na 2:02. Na trati byl ale ještě jeden Kuba Kubikula. Pan Říha a jeho čas 2:00 způsobil monstrózní zakřivení časoprostoru a hurónský aplaus stovek diváků. Pak už jen vyhlášení, whip contest, tombola s hlavní cenou v podobě XC kola z Hervisu a odchod na afterparty.
Suma sumárum. Přípravy závodu a propagace naprosto super, až na pár drobností organizace zvládnutá. Diváci měli více než odpovídajíci zázemí, informace o veškerém dění až po nafasované ráfky. Odměnili se elektrizující atmosféru, která je pro jezdce návyková, a proto jich kouzlo downtownů přivádí na startovky stále více.
Na hluboké zamyšlení je určitě změna ve spodní části tratě. Nabízí se místo wallridu napřímit to ulicí na hlavní náměstí dolů. Každopádně za tenhle počin velkej respekt a big up. Celá parta táhne za jeden provaz a nadšení pro tuhle věc z nich přímo sálá. Už teď se těšíme, co vymyslí a kam se tenhle závod posune napřesrok.
Teď si dáme 7 týdnů přestávku, abychom se sešli 21.července na desátém ročníku Downtownu Rakovník. Historicky první MČR v downtownu se bude konat právě tam a Čerw si zaslouží za tu desetiletku každoročních příprav opět minimálně 100 riderů na startovce. Nemáš licenci? Letos neřeš. Na Českém svazu cyklistiky jsme dostali výjimku a na prvním ročníku jí nepotřebuješ. Kategorie budou, dresy mistrů ČR taky. Užívejte léto a vidíme se na Rakovnickém cyklování.